|
BOUTROUX, ÉMILE (1845-1921), hlásal zajímavou filosofii nahodilosti neboli kontingentismu (frane. contingent = náhodný). Byl ctitelem a životopiscem pragmatisty Jamese a jeho názor na svět se shoduje s názorem pragmatistů v tom, že i pro něho svět je cosi nehotového a plastického, závislého na naší obratnosti a pracovitosti: svět je to, co z něho děláme a uděláme; jsoucno je cosi neustále se tvořícího a dorůstajícího nových a nových vývojových forem. Dokud je jsoucno na nízkém stupni vývoje, je ještě podrobeno nutnosti. Tím však, že roste a zdokonaluje se, dosahuje svobody čím dál tím větší; nutnost ustupuje kontingenci, slepá kauzalita (příčinnost) ustupuje teleologii (směřování za účelem). Věda dovede pochopit jen niŽŠÍ, nutnosti podrobené stupně jsoucna; vyšší stupně můžeme pochopit pouze v řádu mravním jakožto výraz a výsledek snahy po nových možnostech, touhy po vytvoření něčeho, co tu ještě nebylo, po zdokonalování, po ideálu a konečně – po Bohu. Člověk tedy nemůže vystačit s pouhou vědou; potřebuje idejí, víru v Boha, tedy náboženství. – Hlavní dílo Émila Boutroux jest O kontingenci přírodních zákonů (De la contingence des lois de la nature). [BACK] |